Konec roku je nejen časem Vánoc a lovu štik, ale i časem bilancování. Ani já se tedy nevyhnu stručnému ohlédnutí. Rok 2018 byl nejen pro rybáře rokem suchým, obzvláště pak letní a podzimní měsíce přinesly mnohé starosti nejen na rybnících, ale i řekách a přehradách. Byl však zároveň rokem příležitostí, velkých či menších událostí a naplněných i promarněných šancí.
Oslavy
Pro celou Českou republiku byl letošní rok ve znamení velkých oslav stoletého výročí vzniku republiky. Z globálního pohledu to byla především připomínka a kulaté výročí ukončení první světové války a z malého regionálního pohledu rybáře to byla i oslava výročí 130 let od založení naší MO.
Rybářské oslavy se myslím vydařily se vším všudy. Povedené rybářské závody spojené s oslavou byly akcí velice povedenou, kterou následovaly další menší muškařské závody a oblíbené ukončení sezóny formou rybářské leče. Pro rybáře, kteří těmto kratochvílím příliš neholdují, bylo letošní jubileum opentleno zarybněním našich revírů vysoko nad zarybňovací plán a to nejen oblíbeným kaprem a duhákem, ale i dravci, potočákem, lipanem, línem a dalšími rybami, které do našich revírů vždy neodmyslitelně patřily a patří.
Rybaření
V minulém roce jsem při vyplňování sumářů napočítal celkem 47 dní, kdy jsem byl u vody na našich svazových vodách + dalších 5 rybodní ve Slovinsku. Myslím, že tam často už jsem na rybách několik předchozích let nebyl a věřím, že v roce 2019 se mi tento počet podaří ještě překonat. Není důležité kolik jsem toho nachytal a zda se mi podařilo přelstít trofejní rybu. Podstatné je, že jsem si užil přes 50 dní v roce u vody!
Letos jsem po 3 letech chytil lipana. Po 3 letech!! Dříve jsme lipanů měli plnou řeku. Vzpomínám si, že když se začalo stmívat, téměř nebylo možné, na těch správných místech, nahodit mouchu aniž by ji nesebral lipan. Běžně jsme chytali lipany nad 40 cm. Teď je na Tiché Orlici lipan malý zázrak L
Lipan je pro mou dceru nejkrásnější rybou a až letos jsem ji mohl lipana ukázat na živo L. No lipan. Lipánek to byl sotva 20 cm, ale i tak pro mě asi nej ryba roku 2018… při vzpomínkách na rybolov roku 2018 zastínil všechny pstruhy, štiky, okouny, kapry i trofejního duháka… smutná realita L
Volby
Letošní rok by také rokem volebním. Vůbec se zde nebudu pouštět do komentování voleb v ČR, které mají celospolečenský dopad, ale pro nás rybáře se letos uskutečnily volby mnohem důležitější. Volby do místních rybářských organizací, krajských územních svazů a nakonec i do vedení Českého rybářského svazu.
Je až zarážející, jak málo se o dění v rybářském svazu zajímáme. Před pár lety, kdy nebylo jednoduché získat informace o tom, co se ve svazu děje, by bylo možná obhajitelné, že rybáři netuší, kdo je předsedou rybářského svazu, jaké má úkoly a kompetence, na jakém základě byl zvolen, kdo ho volil, kam chce rybářský svaz směřovat… Je nutné si ale přiznat, že funkcionáři na všech úrovních (čest výjimkám) nedělají moc pro to, aby se informace k rybářské základně dostávaly.
Nezřídka slýchám nářky, ale i poměrně peprná slova na adresu vedení místních organizací. Když však namítnu proč sám dotyčný s tím tedy něco neudělá, proč sám nepřiloží ruku k dílu a nejde do výboru pracovat, dostanu téměř vždy stejnou odpověď. „Co já bych tam dělal, to nechám jiným“, „já se nikam nehrnu“, „to stejně nemá cenu“ a podobně.
Naopak MÁ TO CENU. Sám jsem se po letech do výboru vrátil, i když jsem z časových důvodů původně nechtěl. Pro mnohé možná překvapivě práce ve výboru zabere ohromné množství času a nemusím samozřejmě mluvit o tom, že většině rybářů je stejně jedno co a jak děláte a stále budou brblat a nadávat u piva.
Čas, který jsem mohl věnovat rodině, kamarádům, rybolovu, věnuji organizaci. Proč? Od dětství jsem obdivovatelem svazového rybaření. Mít možnost výběru ze stovek rozmanitých rybářských revírů po celé naší krásné zemi, je úžasné a ve světě ne zcela samozřejmé. Musíme se snažit zachovat to, co nám tu naši předci vybudovali nejen pro nás, ale i pro další generace rybářů.
Pro mě byl minulý rok tedy i rokem vrácení se k práci pro MO. Mou hlavní rolí, proč jsem do výboru šel, je předávat co nejvíc informací naší členské základně. Od zarybňování, chystaných a proběhlých akcích až po informace ekonomické.
Rok 2019
Za sebe chci letos otevírat ožehavé otázky, budu nabádat členskou rybářskou základnu k diskusi a budu se snažit všechny rybáře vtáhnout do dění. Vždyť myslím, že všichni máme společný cíl. Abychom měli možnost zajít si k vodě odpočinout, mít kolem sebe krásnou přírodu plnou života a mít možnost přelstít nějakou tu rybu. Vědět, že na revírech máme možnost chytit i ryby trofejní. Navíc je naší povinností, a musíme proto udělat vše co bude v našich silách, zachovat původní druhy ryb, které do českých řek od nepaměti patří.
Vzpomínáte si, když jste byli ještě malí, jak jste slýchali od starých rybářů o ohromném sumci pod starou vrbou, kterému je už nejmíň 100 let, který když náhodou omylem zabere, tak rybáři zláme prut, nebo ho vozí celý den na lodi a nakonec vyčerpaného rybáře stejně vždycky přemůže.
Nebo o vychytralém starém kaprovi, který přesně ví, kde je jaký kořen, větev či mostní konstrukce ze starého mostu a pokaždé tam vlasec utrhne. O pstruhovy, který začne sbírat jen potmě za měsíčního svitu, a když náhodou vezme vaši mouchu, přeskočí malý jízek a uhání silným proudem až vlasec utrhne… Bez toho aniž bychom naše vody a trofejní ryby chránili, tyto „legendy“ vymizí a naše děti a vnuci už nikdy nic takového neuslyší. Nebyla by to věčná škoda?
Nejsem ten, kdo si dává předsevzetí do nového roku, ale na závěr tedy alespoň přání. Ať se nám v letošním roce podaří rozproudit diskusi nad důležitými tématy a vtáhnout do dění víc rybářů a je nás slyšet i ve vedení ČRS. Ať máme i v budoucnu možnost dětem a vnoučatům vyprávět příběhy o rybích legendách našich vod.
