Přátelé rybáři, budeme si tykat

Nejspíš to znáte taky. Přicházím k řece a potkávám rybáře. Známé tváře, ale známe se jen od vidění a z prohození pár slov od vody. Jak to jde? Koušou?…

Protože chytám od 10 let, zpočátku pro mě bylo jasné, že všem vykám a ostatní mě tykají. Poslední roky je to trochu jinak. Byť se věkový rozdíl mezi námi nezměnil, tak velice často vykání přechází v tykání.

Na tom by samo o sobě nebylo nic tak překvapivého, tak proč o tom vlastně píšu?

Pokud se potkáme u vody, tak je na první pohled patrné, jestli je „společensky přijatelné“ tykat, nebo bude lepší vykat a dodržet tak zásady slušného chování. Jak ale s tykáním v on-line prostředí. Tykat? Vykat?

S mnohými z vás se znám od vody, kde si tykáme. Na webu pod různými přezdívkami a profilovými fotkami, které často neodráží realitu je pak těžké poznat, kdo je kdo. Je to Fanda se kterým si tykám? Jak ho oslovit? Co když to není on?

S některými z vás si už tykám, s jinými si začneme tykat po krátké konverzaci, někteří přechází na tykání automaticky a byť je to možná neslušné, tak se přiznám, že po čase už nevím, s kým si tykám a s kým vykám.

Je to trochu jiné nevědomí, než když jsem po firemním vánočním večírku přišel v pondělí ráno do práce a nesměle častoval známé tváře nesmělým „zdravím“ 🙂

Předem se tedy omlouvám za nevyžádané tykání. Neber to prosím jako nezdvořilost. V běžném životě obvykle vykám, zde na blogu, webu i v e-mailu budu všem tykat. Očekávám, že mi to oplatíte. Vězte tedy, že naše vzájemné tykání je stejně tak uctivé, jako bychom si vykali.