Blížil se termín naší každoroční výpravy za pstruhy. S napětím a mírnými obavami jsme sledovali předpovědi počasí, která vypadla skutečně všelijak. Vzhledem k tomu, že zahajujeme na horách, tak předpověď sněžení i v nížinách dávalo tušit, že letošní zahájení bude nevšední dobrodružství.
Prvních pár desítek kilometrů cesty vypadalo pohodově a chvílemi jsem si i říkal, že mé obavy byly zbytečné. Jakmile jsme se však dostali nad 400 metrů nad mořem, nejen že kolem nás byla souvislá bílá peřina, ale díky silnému větru se začaly na silnici objevovat sněhové jazyky.
Chvílemi jsem měl obavy o Čendu, který jel za námi a měl čerstvě přezuto na letní…
Naštěstí jsme všichni v pořádku dojeli až na místo určení. No, Čendu jsem do kopce k chatě museli dostrkat, ale zvládli jsem to společně až k chatě.
Všude kolem nás 20 čísel sněhu, voda křišťálově čistá a předpověď na noc – 8 st. C. Vypadalo to na velice zajímavou chytačku.
„Ráno tedy na šestou vstávat nebudeme.“ A vzhledem k tomu, že jsme si mohli přispat, dopadlo to tak, jak byste asi čekali… místo na ryby v šest ráno jsme šli v šest spát.
Odjezd na ryby v jednu odpoledne byl tak akorát. Celé dopoledne mrzlo, tak bychom toho stejně moc nevymysleli a správně naladit očekávání je přeci důležité.
Kam pojedeme jsme vymysleli už večer. První den našeho zahájení jsme si dali, od nás nejvzdálenější revír, který byl v plánu. Jeli jsme tedy o pár kilometrů dál než pod chatu. Voda čistá a normální jarní stav. Pořádně ustrojit, skočit do broďáků a prošlapat si ve sněhu cestičku k vodě.
První hodinu jsem byl bez záběru. Prošel jsem 3 nadějná místa, ale ani ťuk. Vrátil jsem se tedy k autu zjistit, jak je na tom Tomáš. Ten byl stále v první tůni a měl 3 siveny. Vzhledem k tomu, že na tomto úseku řeky jsou hlubší místa tak po 300 a více metrech, rozhodli jsem se popojet asi kilometr autem.
Na novém místě už to bylo o něco veselejší. Čapnul jsem prvního sivena. Následovalo nezbytné focení. Kolik fotek s rybou ulovenou v dubnu na mušák v zasněžené krajině asi tak v životě udělám.
Nevím, jestli to bylo tím, že se oteplilo, ale rybky začaly poměrně slušně kousat a tak jsme jich nachytali každý víc než 10. Vše siveni a potočáci kolem 30 cm. Asi po 3 hodinách se začalo ochlazovat a tak posledních 10 minut a odjezd na večeři. Samozřejmě v době, kdy to člověk nejméně čeká, přišel záběr od pořádné ryby. Zrovna když už jsem přemýšlel o nejkratší cestě k autu. V době, kdy jsem tak nějak plácl mouchu do vody a nechal ji chvíli na pospas proudu, přišel jemný záběr. Instinktivně jsem přisekl a díky čisté vodě viděl krásného duháka, který se chtěl zbavit nepohodlné mouchy uvíznuvší v jeho tlamce. To se mu nakonec po krátkém boji v proudu podařilo.
I tak jsem byl spokojený. 11 ryb na sněhu a jedna pěkná ryba na prutě. Super. Krásný zasněžený zážitek. I kluci pár kilometrů níže po vodě krásně pochytali a tak jsme se odebrali spokojeni na večeři do nedalekého pivovaru.
Následovalo noční vázání much a příprava zítřejší výpravu. Musím říct, že ve vázání jsem začátečník a celý večer jsem se učil nové a nové věci. K mému velkému potěšení slavilo mé vázání druhý den úspěch.
